Spanilé čtenářky a šlechetní čtenáři, vítejte v Temných časech. A když říkáme temných, máme na mysli skutečně Temných. Už otevřením této knihy jste prokázali slušnou dávku odvahy, takže vás nebudeme zbytečně děsit. Ale jednu věc si musíme ujasnit hned na začátku. Toto je temná fantastika. Takže nečekejte žádné udatné rytíře v zářících zbrojích, kteří zachraňují panny v nesnázích jen pro pocit z dobře vykonané práce. A už vůbec ne něco jako happyend. Hrdinové následujících příběhů jsou obvykle rádi, když se jim podaří přežít další den bez toho, že by je někdo bodl do zad či zavedl do smrtící pasti. A aby se to nestalo, musí být pořádně tvrdí a drsní nejen k sobě, ale hlavně k ostatním.
NOVINKA
| 24.1.2012 09:09 | KOMENTÁRE [1] KNIHA: Nová antológia s menom Neil Gaiman na obale...
... sa o chvíľu objaví na pultoch kníhkupectiev.
Pre všetkých, ktorých zaujíma, kam sa posúva hranica fantázie a kam vôbec smeruje anglosaská poviedková tvorba posledných rokov, je tu Velká kniha příběhů pro XXI. století.
Pre túto knihu spojili svoje sily hviezdy žánru fantasy Neil Gaiman a originálny a skúsený antologista Al Sarrantonie. Vznikla tak jedna z najambicióznejších antológií počiatku dvadsiateho prvého storočia s dvadsaťsedem príbehmi. Zoznam autorov obsiahnutých v tejto knihe je jednoznačne viac ako pôsobivý, od hviezd súčastného anglosaského mainstreamu, ako sú Roddy Doyle, Joyce Carol Oatesová, Chuck Palahniuk, Jodi Picoultová a Stuart O’Nan, až ku stáliciam literárneho hororu a fantasy Diane Wynne Jonesovej, Richardovi Adamsovi či Joe R. Lansdaleovi. Samozrejme, nechýba ani poviedka od samotného Neila Gaimana.
Kniha by sa mala na pultoch objaviť ešte v priebehu tohto mesiaca. Vychádza vo vydavateľstve Albatros Media - Plus.
Ukážka z poviedky Krev od Roddyho Doylea: Vyrostl v Draculově městě. Každý den cestou do školy procházel kolem domu Brama Stokera, ale nic mu to neříkalo. Když jej míjel, nikdy nic zvláštního necítil, ani dotek strašidelné ruky nebo mrazení, ani ničí jazyk na svém krku. Bylo mu už skoro osmnáct a školu navštěvoval poslední rok, když zaregistroval pamětní desku vedle dveří. Nikdy to knihu nečetl knihu a nebylo pravděpodobné, že by si ji nepřečetl někdy v budoucnu. U Coppolova Draculy jednou usnul. Jeho žena v jednu chvíli ječela a svírala mu koleno a v příští minutě mu mačkala totéž koleno, aby ho vzbudila.
V kině se rozsvítilo a ona zuřila.
– Jak jsi to mohl udělat?
– Co?
– Usnout u takového filmu?
– Vždycky usnu, když film za nic nestojí.
– Ale tohle mělo být naše rande!
– To je ovšem jiná, řekl. – Za tohle se ti omlouvám. Mimochodem jak to vlastně dopadlo?
– Běž se vycpat, řekla láskyplně; nejspíš to bylo v Dublinu. Je jasné, že celý ten humbuk kolem Draculy mu mohl být zcela ukradený. Jenže měl chuť na krev.
Strašlivě silnou chuť.
Strašlivě silná vlastně byla až v poslední době. Svědění, nutkání, slintání
– bylo to naprosto příšerné.VIAC